Každý má právo být líný a Užupis to zaručuje ústavou

"Každý má právo být líný. Každý má právo zemřít, ale není to jeho povinnost. Pes má právo být psem." Tyto a několik podobně důvtipných práv deklaruje ústava recesistického mikronároda Užupis. Rebelanstký stát ale na mapě těžko najdete. Jde totiž o jednu z nejstarších čtvrtí hlavního města Vilnius. Ačkoliv se jedná především o žert místního umělce, takzvaný litevský Montmartre si skutečně žije vlastním životem.

Překrásně barevná oblast plná vyvedených domků a uměleckých děl zabírá necelý kilometr čtvereční na východním břehu řeky Vilnii. Kdysi zde žili zejména chudí řemeslníci. Později městskou část obydlela židovská komunita, kterou však nacisté vyhladili během druhé světové války. Sověti se zase postarali o zničení zdejšího židovského hřbitova.

Svobodomyslná země snílků a bezdomovců

Během poválečné okupace opuštěné budovy dál chátraly a oblast přitahovala nejnižší sociální vrstvy. Do obnovení litevské nezávislosti v roce 1990 byl Užupis nejzanedbávanější čtvrtí ve Vilniusu. Levné nájmy pak lákaly především bohémské typy. Proto se později tato neoficiální republika stala centrem avantgardního umění celé země a také domovem řady squatterů.

Aktuální snímek jednoho z místních domků vedle hlavního užupiského náměstí. Foto: Užupis 2015, Terezie Říhová

Jako provizorní ubytovna sloužilo i hlavní kulturní středisko - polorozbořená, úchvatně pomalovaná Galerie Užupis. "Bývala to jedna z deseti nejbarevnějších budov světa," tvrdí místní umělkyně Rasa.

Foto: travel2vilnius.com

Na turisty, kteří do Vilniusu zamíří právě kvůli této památce, čeká velké zklamání. Vedení města totiž výjimečné malby považovalo za "něco, co patří na plátno a nikoliv na zeď", vysvětluje mi Rasa, proč na místě původně pestrobarevného squattu, stojí dnes celkem obyčejný žlutý opravený dům. Podle umělnyně se tak město připravilo nejenom o squattery, ale také o slušné množství turistů.

Rasa, malířka, kterou jsem potkala v galerii a trochu jsme se zapovídaly.

Na Užupiské náměstí dohlíží socha vytrubujícího anděla vztyčená v roce 2002, jejímž úkolem je kontrolovat zdejší svobodomyslný způsob života. Ten je zakotven i v ústavě, která vznikla při vyhlášeni nezávislé republiky Užupis v roce 1997. Skládá se z jedenačtyřiceti prapodviných tezí, o jejichž hlubším významu nelze pochybovat, např. "Každý má právo nebýt si občas vědom svých povinností", "Každý by si měl pamatovat svoje jméno" apod. Celou ústavu si můžete přečíst na zdi v Paupio ulici, a to ve čtyřiadvaceti jazycích. Kompletní anglická verze je zde.

Ústava ve čtyřiadvaceti jazycích

Těžko lze tuto kouzelnou čtvrť se sedmi tisíci obyvateli považovat za skutečnou zemi, přesto má Užupis vlastního prezidenta. Momentálně je jím zakladatel republiky Romas Lileikis, litevský režisér, básník a muzikant. Kromě hlavy státu je tu i premiér, biskup nebo armáda čítají kolem 12 mužů.

Nejlepší jsou pak místní svátky. Ten nejvýznamnější - Den nezávislosti - připadá na apríla. Slaví se tu ale také Den ubrusů či Den ryb.

Užupis znamená v doslovném překladu "Za řekou". Vždy se tam tedy dostanete pouze přes most. Ten nejfrekventovanější je zdoben stovkami visacích zámků s vyrytými jmény zamilovaných. O přechodu hranic do nového státu informuje také oficiální barevná cedule.

Kavárna Užupio Kaviné

Jako první vás v této milé čtvrti uvítá kavárna Užupio Kaviné. Atmosféra je tu opravdu dokonalá. A pak už jen spousta unikátních domků, sošek při břehu řeky a samozřejmě spousta bláznivých lidí. Těm se obzvlášť za letního počasí nelze vyhnout.

Ve čtvrti Užupis se nachází významné památky jako bernardinský hřbitov a kostel svatého Bartoloměje. Ty jsou součástí historického centra Vilniusu, jež je zapsané na seznam Světového dědictví. Na protějším břehu řeky se můžete procházet překrásným parkem sv. Bernardina, kde občas u fontány hraje šílená hudba, připomínající léta okupace. Nejsem si jistá, jestli je to záměr. :D

Nádherné jsou i kostely u břehu řeky Vilnia. Můj oblíbený je červený kostel sv. Anny. Noční život není taková pecka jako v Praze, ale mše svaté - ty tady jedou opravdu non-stop.